Thajsko - květen 2009

29. května 2009 v 8:41 | Márty |  Zápisky z cest
Odlet

Prvního května v 8:40 jsme opustili Prahu. Let Boeingem 737 společnosti Aerosvit byl poklidný a tak jsme zhruba za dvě hodiny dosedli v Borisově, malém letišti nedaleko ukrajinského Kyjeva. Zde jsme měli dvouhodinovou pauzu v malé tranzitní hale s jedním Duty free shopem (cestou zpět jsem zde kupoval láhev vodky Honey and Pepper) a malou kavárnou. V kavárně jsme si dali na ochutnávku místní pivo, které bych rozhodně nedoporučil. Brrr. Dalším letadlem byl Boeing 767, jehož interiér nebyl nijak zvlášť komfortní, zato poskytoval dostatek prostoru pro nohy. Jednou z možností, jak se zabavit, bylo poslouchání hudby do sluchátek. Bohužel zvuk z promítaných filmů nefungoval kvůli technické závadě. Ale nevím, zda bych např. film "Fantastic four" sledoval, kdyby zvuk šel... A krom toho ještě každou chvilku vypadával obraz. Co ale chcete za 12000 Kč?! Bohužel to nejhorší teprve mělo přijít. S Aerosvitem létají "chudí" Češi (na výběr je mnoho společností létajících do Bangkoku) a bohatí Ukrajinci (pro ně je to přímé spojení). Měli jsme "štěstí" na jednu větší skupinku lépe situovaných Ukrajinců (samý iPOD atd.), kteří hned po stratu začali s konzumací Jamesonů a jiných dražších whisky. Seděli v těsné blízkosti a jejich chování ovlivňoval nárůst hladiny alkoholu v krvi. Přímo přede mnou seděl jeden z nich. Bylo znát, že co mu bůh nedopřál na mozku, dostal na svalech. Svých fyzických dispozic během létu párkrát využil a nejméně dvakrát některému ze svých spolusedících rozmlátil nos do krve. Osobně bych takové dementy vysadil. Bez padáku! Spát se během letu nedalo, to se rozumí. Raději v klidu doletět...

Bangkok

Bylo půl čtvrtě ráno thajského času, když jsme přistáli na letišti Suvarnabhumi. Zavazadla přijela po pásu prakticky ihned, přeci jen v tento čas mnoho letadel nepřistává. Okamžitě jsme se převlékli do letního oblečení, ačkoliv jsme stáli byli v klimatizované hale. Když jsme otevřeli dveře haly, přišla očekávaná teplotní pecka. Jako když vstoupíte do sauny. Horký a těžký vzduch. Jali jsme se hledat veřejnou dopravu. Měli jsme plánek letiště a věděli jsme, že autobusy směrem do centra někde jezdí. Několik Thajců nás neustále lanařilo na taxi, či drahý autobus, ale nedali jsme se a byli trpělivý. Nakonec vytoužený autobus přijel. Byl zcela zdarma a po částečném objezdu letiště nás odvezl na konečnou městských autobusů. Tady jsem čekali asi půl hodiny a za 33 THB/os. jsme vyjeli na Khao San road - turistické centrum Bangkoku.

Zde jsme začali plánovat další cestu. Rozhodli jsme se, že nejprve pojedeme na vlakové nádraží sehnat jízdenky na jih. Kamila chtěla jít pěšky, ale naštěstí jsme ji umluvili na tuk-tuk. Nakonec to byla docela štreka a svezení nás stálo jen 120 THB, protože jsme se všichni 4 nasoukali do jedné "trojkolky". Na nádraží nás čekalo zklamání. Vlak byl na nejbližší tři dny v 1. a 2. třídě zcela vyprodán, 3. třída je na dlouhé cestování šílenost. Co teď? Na nádraží bylo KFC, tak jsme šli plánovat tam. V KFC jsme si dali menu za 109 THB. Cena podobná té v korunách, jen krát 0,6 - nádhera. Navíc mnohem větší porce než u nás. Po jídle jsme zašli do nedaleké turistické kanceláře. Ani oni už neměli žádné volné jízdenky na vlak. Nasedli jsme do taxi a za neuvěřitelných 100 THB jsme všichni 4 jeli snad půl hodiny na jižní autobusové nádraží. Po krátké úvaze jsme koupili jízdenky na VIP 24 bus na Ko Samui s odjezdem v 19 hodin. Cena byla 900 THB za osobu a VIP 24 znamená, že autobus má pouze 24 prostorných křesel, která se dají hodně sklopit. Každopádně jsme měli před sebou další noc na cestách!

Nechali jsme batohy v jízdenkovém centru a jeli zpět do centra města k jakémusi Watu (Wat = chrám). Tentokrát stála cesta 130 THB, méně už každý řidič odmítal. U chrámu jsme se nechali napálit. Prý je teď zavřený, posadili nás do tuk-tuku a že nám řidič ukáže za 10 THB na osobu jiné chrámy a až se za dvě hodiny vrátíme, bude otevřeno. Tak jsme nasedli. Tuk-tuk pro každou dvojici. Dojeli jsme k jakémusi chrámu, který jsme za chvíli okoukli a pak to začalo. Další cesta vedla do krejčovství (to už jsme pochopil o co jde). Tam jsme měli minimálně hrát zájem. Další obchod bylo klenotnictví. Tuk-tukář dostával provize za cizince zavezené do obchodu. Nechtěli jsme ani šaty a ani šperky, ale dobrá, platíme za tuk-tuk jen 20 THB dohromady. Jenomže následovalo další krejčovství. Začali jsme protestovat. Chceme zpátky. Dobrá, pokud nás pak odveze i na Khao san, půjdeme dovnitř na 5 minut. Vevnitř klasické divadlo - tady máte jen obleky? Ty já nikdy nenosím. Jsou hezké, ale nepotřebuji. A šup ven. Jenomže míst návratu další šperky. Už jsme byli hodně naštvaní. Obchod jsme obešli za 3 minuty, řidič sice remcal, že takhle nedostane peníze, ale to nás nezajímalo. Jasně jsme řekli, že chceme zpět. A tak nás dovezl zpátky k chrámu. Stálo nás to sice jen pakatel, ale minimálně 3 hodiny času. Byli jsme unavení. Do chrámu nás stejně nepustili, tak jsme obešli nedaleký trh a za 40 THB vzali společně tuk-tuk na Khao San.

Zde jsme zašli do internetové kavárny, abychom okoukli předem nějaké možnosti ubytování na Ko Samui, které jsem měl na flešce připravené. Vydatně jsme se najedli v McD (stejně jako v KFC i zde bylo srovnání s českým McD tristní - zde větší porce za menší cenu), okoukli Khao San a vzali taxi (140 THB) na autobusové nádraží.

Do odjezdu autobusu zbývaly asi 3 hodiny. Lavičky byla zaplněné, tak jsme si sedli na zem. Po pár minutách jsme se zvedli a jeli o patro výš (budova byla něco jako nádraží a obchoďák dohromady). Tady jsme našli volné lavičky. Krom mnoha obchodů a jídelen zde byly i masáže. Aby mi čas utekl rychleji, dal jsem si hodinovou masáž nohou (+ šíje a ramena) za 200 THB. Byla skvělá! O půl sedmé jsme nastoupili do našeho autobusu. Nafasovali jsme deku a svačinu a po sedmé se vyjelo. Klimatizace jela na plno a i v ponožkách, kalhotách a teplé mikině byla zima i pod dekou. Fakt nechápu, proč tak šíleně chladí! Ve 23:45 jsme zastavili na obligátní půlnoční oběd. Ten je v ceně jízdenky. Každý dostal misku s rýží ve vodě a na stole byly další přísady k dochucení. Fazolky, pečená vejce, sušené rybičky, zelenina s krevetkami a cosi jako sušené meruňky. Mě to docela chutnalo, dal jsem od všeho trochu. Po přestávce se jelo dál. Krátce před pátou ranní jsme byli v přístavu Don Sak, kde jsme se nalodili na trajekt...

Ko Samui

Během plavby se noc změnila v den a ke břehům Ko Samui jsme dorazili již za světla. Opět jsme nasedli do autobusu a ten nás dovezl kamsi na západní stranu ostrova. Po krátké obhlídce okolí jsme se domluvili s taxikářkou na odvozu do resortu Aloha, který jsem měl doporučený z diskuse na Orbionu. Resort Aloha leží na jihovýchodní části ostrova a cca 16 km dlouhá cesta nás vyšla na 400 THB. Už na první pohled se mi Aloha líbila. Hezký resort = vyšší cena. Abychom trochu uspořili, domluvili jsme se na 4-lůžkovém "family room", který nás na tři noci stál 10800 THB (1700 THB / noc / dvojice). Cena ale zahrnovala vydatný snídaňový bufet, krásný bazén, perfektní servis, lednici na pokoji a další služby. Marian a Kamila si dali sprchu a jali se dohánět spánkový deficit. Já s Danou jsme vyrazili na obhlídku okolí. Nejprve jsme se šli podívat k bazénu. Pokračovali jsme k moři a kus cesty po pláži a zpět. Další cesta vedla od resortu po silnici lemované obchůdky a restauracemi. V jedné z restaurací jsme rovnou posnídali. Za 110 THB na osobu jsme dostali velkou snídani v anglickém stylu. Po snídani jsme se vrátili na pokoj a zanedlouho jsme spali také...

Probudil jsem se ve 14:15 a vůbec jsem netušil co je za den. Vzhůru už byli i ostatní a tak se šlo opět na procházku do okolí. Cestou jsme dostali hlad a tak jsme zapadli do jedné z mnoha restaurací u cesty. Objednal jsem si své oblíbené jídlo Pad Thai. Stál asi 110 THB a lepší jsem dosud nejedl! I ostatním zde chutnalo. Ceny za thajské jídlo byly cca 100 HB, ovocný šejk vyšel na 50 THB. Já si dal vodní meloun, Dana žluté mango. To pak pila skoro všude... Po jídle jsme se vrátili na hotel, převlékli se do plavek a šli k bazénu. Koupali jsme se v bazénu i moři, hráli karty a pili ovocné šejky (v hotelu za 70 THB). S kartami jsme pokračovali i na pokoji. Až do půl deváté jsme mastili Bang! a pak znovu vyrazili do turistického centra. Tady to již žilo naplno. Dana si dala palačinku, na kterou se už dlouho těšila (40 THB) a možná byla i lepší než kdysi na Phi Phi. Vybrali jsme restauraci u pláže na malou večeři. Marian si dal sendvič, Kamila smaženou rýži, Dana omeletu se sýrem a já konečně vyzkoušel Tom Yum polévku s kuřecím masem a rýží. Pálila jako čert a byla pěkně kyselá! Stála 80 THB + 20 THB za rýži. K jídlu jsme si dali pivo - velký Chang (640 ml) za 100 THB. Po osmé večer už totiž končí "happy hour" a pivo je dražší. Dojedli jsme a vrátili se na hotel, kde jsme do půl jedné hráli Bang!.

Ráno (4. května) sice zvonil budík už v 7:30, ale vstali jsme až v devět hodin. Aby jsme stihli snídani. Na výběr bylo všechno možné. Káva, čaj, ovocné džusy, vajíčka na různé způsoby, slanina, tousty, pečená rýže, kuřecí stehna na víně, párečky, zelenina, nakrájený ananas a meloun a mnoho dalšího. Tento den asi necháme na relaxování, po dlouhém cestování je třeba odpočívat! A tak jsme i udělali. Skoro celý den jsme leželi u bazénu. Hráli jsme karty, koupali se v moři a bazénu, relaxovali, pili ovocné šejky a ice café. Okusili jsme i hotelovou kuchyni (já si dal Pad Thai s krevetami za 90 THB). Odpoledne jsme šli na krátkou procházku k nedalekým skaliskům. Jednalo se o turisty oblíbené místo Hin Ta, ale to jsme tehdy nevěděli. Večer jsem otestoval hotelový internet. Na recepci jsem zaplatil 100 THB a dostal jsem voucher s přihlašovacími údaji a kreditem 70 min, který lze čerpat po libovolných částech. Skvělý systém, kam se na ně hrabeme!

Na večeři jsme šli do centra do jedné z lepších restaurací. Zkusil jsem grilovaného "red snappera" (česky je to chňápal, ale v Makru je na cedulce "červený snapper") s rýží a byl lahodný! Stál 250 THB. K tomu jsem si dal šejk z vodního melounu. V Thajsku jsou vodní melouny mnohem lepší, sladší. Po jídle jsme šli až k tržišti s jídlem na palačinku a já žrout si dal ještě grilované hovězí kousky na špejli za 30 THB. Cestou na hotel jsme v minimarketu koupili tonik a tím pak ředili dovezenou Becherovku při hraní Bangu!.

Další den jsme vstávali krátce před devátou. Opět snídaně a plánování programu. Na recepci jsme si půjčili dva skútry Honda za 200 THB na den za jeden. Po krátkém předvedení jsme nasedli, naložili drahé polovičky a vyjeli na výlet k vodopádům uprostřed ostrova. Jet v Thajsku na skútru je zážitek! Jezdí se vlevo a na silnici je docela rušno. Ale jinak byla jízda super! Nejprve jsme z hlavní odbočili k prvnímu značenému vodopádu. Pár kilometrů po cestě do vnitrozemí a byli jsme tam. Vodopád měl asi metrovou výšku a za parkování jsme dali 20 THB. Pěkná levárna! O to víc nás zajímal druhý, 18-metrový vodopád o pár kilometrů dále. Tady jsme parkovali za 10 THB a ještě jsme viděli několik slonů, kteří tu vozí turisty. Bylo zde i malé občerstvení, kde jsme se občerstvili plechovkou "ajstýčka" za 30 THB a já si dal i grilované stehno za 40 THB. K samotnému vodopádu jsme došli asi po minutě a byl pěkný. Tůň v dolní části byla jako dělaná ke koupání, což jsme já i Marian využili. Po vykoupání jsme vyrazili na poslední, největší vodopád. Tady bylo parkování zdarma, slonů ještě víc a také malá ZOO, kde pro turisty pořádají monkey (opičí) show, bird (papouščí) show, crocodile a snake (hadí) show. ZOO jsme ignorovali a šli k vodopádu. Cesta lesem trvala asi 15 minut. Vodopád byl velký, ale nijak zvláště mě nenadchl. Cestou zpátky jsme si v bistru - chýši dali plechovku limonády (30 THB) a hurá k mopedu.

První jsme vyjeli já s Danou. Po chvíli koukáme do zrcátka a Marian s Kamilou nikde. Po pár minutách čekání se objevili. Došel jim benzín a kus cesty museli tlačit. Naštěstí se skoro pořád jelo z kopce až k hlavní silnici. Na hlavní silnici byli stánky a hned u prvního měli na prodej benzín ve skleněných lahvích. Oba jsme dotankovali 2 litry. Protože tu také grilovali kuřata, tak jsme jedno koupili (120 THB) a přisedli ke stolu, kde zrovna dojídala dvojice Čechů z Mladé Boleslavi. Po jídle a pokecu jsme nasedli na mopedy a zamířili domů. Cestou jsme se ještě zastavili u výhledu na skaliska "Grand mother" a "Grand father", kde mj. měli i výborné palačinky za 25 THB.

Večer jsme šli povečeřet na místní tržnici. Jakkoli je jídlo v thajských restauracích výborné, přeci jen autenticita trhu je nezapomenutelný zážitek. Proto jsem i trochu litoval Mariana, který si pro večeři šel do nedalekého McDonaldu. Nepamatuji si, co si dala Kamila, ale Danča si koupila grilované kuřecí maso na špejli. Já jsem se nešetřil a dal jsem si dva velké kuřecí špízy a k tomu jeden vepřový, grilovanou kukuřici a bramboru ve staniolu. To vše dohromady stálo na české tak 70 korun. Vedle v minimarketu jsem si koupil plechovku vychlazeného Changu a byl jsem naprosto spokojený! Ale jen do okamžiku, kdy jsem rozkousl jakousi neskutečně pálivou feferonku! Snad ve vteřině mi v ústech vyšlehl plamen, zbrunátněl jsem a zpotil jsem se. Chang jsem vypil na ex, ale nezabralo to. Trvalo několik minut, než pálení začalo ustávat. Nejvíce pomohl vychlazený ovocný šejk, který jsem si hned dal u nejbližšího stánku. Později večer jsme ještě já, Dana a Kamila zašli na masáž. Já jsem si dal hodinovou masáž nohou (250 THB), holky hodinovou thajskou masáž (a 200 THB). Další z úžasností Thajska!

Ráno jsme vrátili mopedy, nasnídali se, zabalili věci a opustili hotel. Na cestě před hotelem jsme stopli "sontág", jak říkám oblíbeným thajským minibusům z pick-upu opatřeného postranními sedačkami. Za velmi slušných 200 THB nás odvezl až do přístavu na protější straně ostrova. V přístavu nám řekli, že nejbližší loď na Ko Phangan jede až po páté hodině. Spoj v 11.30, který jsme si našli v letáku odplouvá z jiného přístavu. Čekat se nám nechtělo a tak jsme se pustili do smlouvání ceny za odvoz sontágem do druhého přístavu včetně lodního lístku. Souhlasili jsme s cenou 250 THB za loď + 50 THB za odvoz do přístavu. Tyto ceny jsou za osobu.

U druhého přístavu jsme byli v 11 hodin, takže jsme měli dostatek času. V půl dvanácté už jsme byli naloděni na "speedboat", kterému trvala plavba na Ko Phangan pouhých 20 minut...

Ko Phangan

Hned v přístavu Tongsala se k nám vrhlo několik agentů nabízejících ubytování na ostrově. Vybírali jsme snad z 15 možností a dlouho jsme se nemohli rozhodnout. Ceny byly nízké a kvalita vysoká. Stupňovali jsme požadavky. Bazén, krásné pokoje, klimatizace, přístup na internet, snídaně v ceně, ... Nakonec zůstali dvě varianty. Jeden byl hezčí, ale chtěli peníze za dovoz k hotelu. Druhý byl hezký také, ale trochu méně, nabízel však odvoz zdarma. Slova se chytla Dana. Paní s lepším ubytováním dala jasné ultimátum: "druhá nabídka má odvoz zdarma, když nám ho dáte také, jedeme k vám!". A jeli jsme. A zadarmo. Sice nikoliv sontágem, ale na korbě terénního picku-upu spolu s nákupem.

A co nás čekalo? Krásný resort jménem Haad Yao Bay View Resort přímo na klidné a krásné pláži. Luxusní pokoj s výhledem na moře za pouhých 800 THB na noc. To je méně naž 500 Kč! Se snídaní pro oba o 300 THB více. Ubytovali jsme se a šli jsme se projít po pláži. Ušli jsme cca 300 metrů, když nás zlákala pěkná restaurace na pláži. Dali jsme si šejky a jídlo u velmi veselého Thajce. Vypadal, jako by byl zkouřenej trávou. Což ale ničemu nevadilo. Zbytek dne jsme relaxovali u bazénu a na pláži.

Večer jsme si šli dát BBQ přímo na pláž. Na výběr bylo grilované vepřové, kuřecí a několik druhů ryb. Objednal jsem si velký kuřecí špíz a Dana grilovaného Red Snappera. Oboje bylo výtečné! Seděli jsme u stolku, který osvětlovaly malé petrolejové lampičky. Jen pár centimetrů od nás natahovalo svá slaná chapadla přílivem povzbuzované moře. To jsou okamžiky, pro které stojí za to cestovat až na druhý konec světa!

Další den jsme doslova a do písmene proflákali! Karty, moře, bazén, jídlo, ovocné šejky, opalování se. Opakovaně. Vyzkoušeli jsme, jak vaří v restauraci našeho hotelu a byli jsme příjemně překvapeni. Vyzkoušeli jsme kuře s kešu, vyhlášenou polévku Tom Yum, kachnu na červeném kari. Cenově cca 80 - 120 THB za jídlo.

V pátek 8. května, v den našeho státního svátku, jsme vyrazili na další výlet. V poledne jsme si půjčili skútry (nejprve nám chtěli vnutit stroje s manuálním řazením, ale vyjednali jsme automaty) a vyjeli. Po zkušenostech z minulé jízdy jsme cca po kilometru dotankovali plnou nádrž u stánku s barelem a ruční pumpou a jeli jsme dál na sever ostrova k malému ostrůvku Ko Ma spojenému s Ko Phanganem pláží. Bylo to takové romantické a málo zalidněné místo. Ideální k odpočinku od civilizace. Došli jsme po pláži až na ostrůvek a protože zde nebylo nic zajímavého, šli jsme zpět. Cestou jsme měli možnost pozorovat z bezprostřední blízkosti velkého tukana na palmě. Úžasný zážitek! V jediné restauraci v okolí jsme si dali pití a oběd. A vyrazili jsme dále...

Další zastávka byla u Malibu beach. Byla to pláž s jemným bělostným pískem, jak vystřižená z kýčovité fotky. To už jsme byli kousek od městečka Chaloklum na severu ostrova. Chtěli jsme se jet podívat na "Bottle beach", ale jediná cesta na tuto pláž byla možna lodí a to se nám nechtělo. Vyrazili jsme proto napříč vnitrozemím na jih. Cestou jsme minuli další sloní ranč, zastavili na krátké občerstvení v 7eleven a dojeli jsme do Tongsaly. Tady jsme směnili další část peněz a nakoupili ovoce na tržišti. Jackfruit, pomelo a další. Podél pobřeží jsme jeli zpět k hotelu. Byla to táž trasa, kterou nás první den na ostrově vezl pick-up. Cetsou jsme ještě obhlídli několik resortů, ale ten náš se nám zdál stejně nejhezčí.

Večer jsem si chtěl dopřát thajskou masáž na pláži. Jenomže 300 THB za "nohy" a 250 THB za "klasickou" mi přišlo moc. Teda ono to moc není, ale v porovnání s masážemi na Ko Samui... Zkusil jsem navrhnout cenu 250 a 200, ale bez zájmu. Neuspěl sem a ještě dlouho jsem litoval, že jsem nepřistoupil na jejich cenu. Masáž se tedy nekonala, tak jsme se jen prošli po pláži. Ta pomalu mizela v přílivu a mnohým návštěvníkům plážových restaurací omývala nohy až po kolena!

Ráno nás opět čekalo balení a vyklízení pokoje. Naložili jsme Kamilu a Danu na skútry a odvezli je do Tongsaly. Benzínu jsme měli ještě dostatek a proč platit odvoz za 4 osoby, když můžem platit jen za dva. Odlehčený skútr jel zpátky mnohem lépe. Do kopců to teď konečně jelo! Bohužel asi kilometr před hotelem přišla osudová chvilka.

Přestože jel Marian zrovna pomalu, na jemném písku mu ustřelilo kolo a Marian se vysekal. Výsledkem byl odřený stroj i Marian. Jeli jsme jen v tričku a šortkách a tak byl sedřený na mnoha místech až do krve. Skútr fungoval a tak jsme dojeli k hotelu. Mariana zde ošetřili, já šel vrátit skútry. Odřeného laku si všimli hned. Začalo vyjednávání. Oni měli naše pasy, za hodinu odjížděla z Tongsaly loď na Ko Tao a zaplatit chtěli 3900 THB. Čtvrt hodiny hádky a domlouvání znamenalo zaplacení 3000 THB. Pak nám vrátili doklady. Rychle jsme vzali sontág a za 120 THB za osobu jsme jeli do přístavu za holkami. Když Kamila uviděla sedřeného Mariana, asi se trochu vyděsila. Koupili jsme lístky na loď (250 THB za osobu) a úderem 13 hodiny vypluli na poslední a nejmenší ostrov, Ko Tao.

Ko Tao

Ušetřili jsme cca 100 THB tím, že jsme nejeli rychlolodí a plavba proto byla dost dlouhá, více než dvě hodiny. Ko Tao je malý ostrov, veskrze sloužící zájemcům o potápění. Resorty zde nejsou nikterak luxusní a ceny jsou také vyšší. Když už je v nabídce bazén, slouží většinu času výuce potápění. Málokdo chce ubytovat turistu, který se nepřijel potápět. A potápěčských center je zde nespočet.

Z nouze a únavy jsme vzali ubytování v jednoduché chatičky s "fanem", neboli větrákem nahrazujícím klimatizaci. Celkový interiér chatky byl hodně spartánský a cena 700 THB za noc byla ve srovnání s Ko Phanganem nekřesťanská. Ale Thajci jsou budhisti :-)

Naštěstí restaurace na Ko Tao nám vše vynahradili. Jídlo zde bylo dobré a ceny normální. Ale ta pohoda! Tady se dalo v restauraci klidně i spát a nikomu to nevadilo.

Na první procházku do okolí jsem vyrazil s Danou. Šli jsme po plážovém korzu a koukali kde co je. Došli jsme k jakési honosné budově. Koukal jsem co je to zač a pak jsem si všiml nápisu Ban´s. To je přeci hotel, který mi kdosi poradil barman na pláži, kde jsme odpoledne seděli u limonády s Marianem. Rozhodl jsem, že se zeptám na cenu ubytování. Ten barman mě totiž odradil cenou 3000 THB za noc. Cena seděla, ale za nejluxusnější pokoj. Standardní pokoj s klimatizací a televizí byl za 1100 THB, superior i s lednicí stál 2000 THB. Hned jsme se domluvili na rezervaci a šli to oznámit Marianovi a Kamile, kterým se to také líbilo. Na večeři jsme šli do IN TOUCH BEACH BARU (ten jsme si oblíbili a mohu jej doporučit) a pak do chatky hrát karty.

Ráno jsme se před devátou sbalili a opustili chatky. Ubytovali jsme se v Ban´s a já už měl od 9:30 domluvený potápěčský refresh kurz. Přeci jen jsem nebyl pod hladinou dva a půl roku a to člověk s minimem zkušeností hodně znalostí zapomene. Švéd Albin, zhruba stejně starý jako já, se mnou nejprve prošel jednoduchý písemný test a poté jsem vyplnil všemožná prohlášení o svém zdravotním stavu a souhlasem s možnými riziky. Prostě formality. Nafasoval jsem výstroj a šli jsme na praktickou část do dolního bazénu (v Ban´s měli bazény dokonce dva). V bazénu jsme trénovali základní dovednosti. Většinou stačilo krátké předvedení a už jsem měl jasno. V poledne jsem byl připraven k návratu pod vodní hladinu!

Odpoledne jsme trávili u bazénu a v restauraci u pláže. Jako obvykle jsme hráli karty a pili šejky. Na večeři jsme šli až v devět hodin večer, protože od 22:00 byl na plánu přenos anglické ligy Arsenal vs. Chelsea. Zabrali jsme "ležení" před velkou plochou TV, objednali si večeři a pivo a během jídla dokoukali přímý přenos utkání Man Utd. vs Man City. Poté začal zápas, na který jsme se těšili. Držel jsem palce hostům z Chelsea, protože jejich branku hájil Čech Čech. Zápas byl ódou na fotbal! Chelsea vyhrála 4:1 suverénním způsobem. V témže čase hrála Slavia proti Českým Budějovicím a díky dvěma brankám Fořta vyhrála 2:0.

Ráno mě čekal budíček v 7:30. Výjezd za potápěním! Nafasoval jsem výstroj a nalodil se do malého motorového člunu. Ten se posléze zaplnil a odvezl nás k nedaleko kotvící větší lodi. Malý motorový člun se ještě jednou otočil a když jsme byli na palubě všichni (cca 40 lidí), vyplulo se. Naším cílem byla zátoka Mango Bay na severu ostrova. Oblékl jsem výstroj a přidal se k své skupině celkem čítající 3 elévy a jednoho divemastra, zkušeného potapěče. Pod vodou jsme byli cca 44 minut v maximální hloubce 16 metrů. Bylo zde mnoho korálů a malých rybiček, ale pokud bych to měl srovnat s podmořským životem na Phi Phi, byl to jen slabý odvar. Po návratu na palubu na mě přišla mořská nemoc. Z neustálého kývání lodi mi bylo nevolno. Druhý ponor jsem raději neabsolvoval. Když se všichni dopotápěli, plula loď zpět. V poledne jsem opět stál na břehu a za chvilku jsem u horního bazénu našel opalující se Danu.

Marian a Kamila se odpoledne vydali na procházku do nedalekého přístavu, já šel s Danou na oběd. Přeci jen byla absence snídaně hodně znát! Odpoledne jsme byli hlavně u bazénu. Marian se nemohl koupat a tak koukal v televizi na jeden zápas anglické ligy za druhým.

V úterý jsme zažili i poněkud neobvyklou věc. Při nákupu v minimarketu 7eleven najednou prodavačka zakřičela a vylezla na pult. Netušil jsem co se děje, ale Marian stihl "onu příčinu" zahlédnout. Byl to asi metrový zelený had, který se objevil u pokladny a hned kamsi zmizel. Prodavačka kamsi zavolala mobilem a za chvíli dorazil Thajec s kosou. Pozoroval jsem vše zpoza výlohy. Thajec šťoural do různých koutů a najednou jsem i já spatřil onoho hada. Ač jsem byl za sklem, lekl jsem se. Had bleskurychle zase zmizel a už jsem ho nespatřil. Jak to dál dopadlo nevím...

Pokračovali jsme v procházce do přístavu. Holky cestou nakukovaly do obchodů s oblečením, já měl v plánu nakoupit chilli papričky pro tátu a to se mi i povedlo. Cestou zpátky jsme rovnou zapadli do naší oblíbené restaurace a Danča zaběhla pro karty. Cestou do hotelu si holky daly naposledy palačinku od "mistra palačinkáře" - mladého kluka, který povýšil výrobu tohoto dezertu na show pro diváky.

Návrat do Bangkoku

Ve středu ráno nás čekal odjezd. Ráno jsme posnídali a pomalu zabalili věci. V 11 hodiny jsme odevzdali pokoj a nechali batohy na recepci. Zašli jsme na poslední oběd na Ko Tao a ve 14 hodin nás naložili na pick-up směrem do přístavu. Dopravu do Bangkoku jsme si zaplatili již předešlý den. Odvoz autem, plavba rychlolodí Ko Tao - Chumphon a následný autobus do Bangkoku stál celkem 850 THB na osobu. Do Bangkoku jsme dorazili okolo půlnoci. Autobus nás vysadil nedaleko Khao Sanu, kde ještě Marian s Kamilou nakoupili trička - dárky a já si dal něco málo k jídlu (kuřecí špíz za 20 THB, nudle s vejcem za 25 THB).

Odlet

Poslední cesta taxíkem vedla na letiště. Za 350 THB nás taxikář odvezl na Suvarnabhumi airport, vzdálený cca 37 km. Tady jsme si nechali zabalit batohy do folie, převlíkli jsme se do teplejšího a dali jsme si svačinu. Po odbavení jsme prošli free shopy a utratili poslední peníze. A pak už nás čekal let. V 5 hodin ráno místního času jsme opustili Bangkok a po 10 a půl hodině přistáli v kyjevském Borispolu. V tranzitní hale jsem si koupil vodku Honey and Pepper. Ve 13:30 místního času začal náš poslední let, který šťastně skončil o dvě hodiny později v Praze!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 marcel marcel | E-mail | 25. srpna 2009 v 20:58 | Reagovat

Dobře napsaný,nečím se budu řídit.Dík

2 Jiri Jiri | 30. ledna 2011 v 17:55 | Reagovat

Super, pekne se to cetlo a poskytlo nam spoustu cennych informaci. Taky vyrazime s partou do Thajska. Jeste jednou dekuji za tento clanek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama