Kréta 2008

18. července 2008 v 14:03 | Márty |  Zápisky z cest
Od CK Čedok jsme si koupili týdenní pobytový zájezd na Krétu. Vybrali jsme si 4**** hotel Gouves Park ve stejnojmenné oblasti. Gouves leží cca 30 minut jízdy na východ od hlavního města ostrova Heraklionu, kde jsme po 2:45 hodin dlouhém letu z Prahy přistáli.
Na letišti nás hned delegátky Čedoku nasměrovali do přistavených autobusů a za krátko jsme vyjeli k hotelům. Vystupovali jsme jako první, zbylá většina pokračovala dále na východ.
Bylo ráno, krátce po desáté hodině místního času. Na recepci si nás zapsali, navlékli nám plastové náramky (poznávací znamení pro All Inclusive stravování) a oznámili nám, že pokoje budou až po 13 hodině. Nechali jsme v lobby kufr a šli se podívat po hotelu. Protože jsem již dostával hlad, chtěl jsem zkusit restauraci pro podávání snídaní. Ta však byla již uzavřena. V resortu měly být dva snack bary. Bylo zde pití a k jídlu kousky večky s nevábně vypadajícím kolečkem salámu a kouskem sýra. Dal jsem si dva kousky a napil se. Rozhodli jsme se, že se podíváme do okolí hotelu a k moři. Na mořskou pláž se šlo cca 400 m dlouhé, nevábné cestě. Za pobřeží lemující silnicí se táhl úzký pás písečné pláže, pokrytý slunečníky a lehátky. Za poplatek 6 euro na den. Šli jsme podél pláže cca 500 metrů a cestou minuli asi 3 v tento čas zavřené taverny. Jinak zde nebylo nic. Vrátili jsme se do hotelu a v lobby počkali na otevření restaurace na oběd.
Obědy a večeře byly po celý týden prakticky velmi podobné. Oproti AI v Dominikánské republice to byl obrovský rozdíl. Jídlo v "Dominikáně" bylo na úrovni luxusního hotelu, zde bych to přirovnal ke školní jídelně. Levné kuřecí, rybí či vepřové maso v zeleninových omáčkách, těstoviny s rajčatovou a sýrovou omáčkou, zapečené papriky a lilky (to mi chutnalo). Přeslazené dortíky, nejedlá zmrzlina (byl z ní cítit prášek a při ochutnání vajíčka), nakrájené melouny (další chutná věc). A vše k přípravě řeckého salátu. Černé olivy, kozí sýr, zelenina, olivový olej, atd.
K pití byly limonády z postmixu. Na můj vkus teplé, hodně sycené a spíš vodové. Stejně bych hodnotil i víno. To ale bylo aspoň vychlazené… Pivo by český pivař rovnou vylil do kanálu. Na kafe byl automat. Stačilo nastavit hrnek a ihned byl plný, navzdory frontě na načepování. Z toho si sami můžete odvodit jeho kvalitu.
Když už jsem u jídla, zmíním i snídaně. Tácy se salámem a sýrem jsem spíše míjel, zdejší výrobky opravdu nestojí za ochutnání. Klasikou byly vejce na tvrdo, či jako volské oko. Občas opečené párečky (bez hořčice nic moc). Dobré croisanty, světlé i tmavé večky. Nejlepší volbou byl řecký jogurt, který byl opravdu mimořádně dobrý. S meruňkami a medem zvláště! Kdo má rád müsli, měl poměrně velký výběr k namíchání.
Po prvním obědě jsme konečně mohli být ubytováni. Pokoj na průměrné úrovni vcelku postačoval. Je pěkné do katalogu napsat "plochá TV", ale když je většina programů řeckých, jeden polský, jeden ruský a 3 německé - to opravdu nemá pro Čecha význam. Vyzkoušel jsem klimatizaci, která byla ve 40-ti stupňovém horku nutností a ovladač nefungoval. Vybalili jsme to nejnutnější, osprchovali se a dospali únavnou cestu.
Při cestě na večeři jsem nahlásil vadný ovladač AC, po večeři už tam byl nový. Alespoň tohle fungovalo.
Večer jsme se šli znovu projít na pláž. Taverny již byly otevřené, ale byly úplně prázdné, což naprosto odrazovalo k posezení. Šli jsme tedy druhým směrem. Ani tady to nebylo lepší. Spíš pusto - prázdno.
Ráno, cestou na snídani jsem objevil další "východoevropský" zlozvyk. Hotel byl totiž plný Poláků a Čechů. A zřejmě šlo o tu sortu turistů, která na začátku devadesátých let s řízkem a paštikou okupovala Bilione. Některé zvyky se nemění ani s vyšším příjmem… Abych se ale vrátil k tomu zlozvyku: přestože bylo časné ráno a hotelové bazény byl zcela prázdné, na každém lehátku už ležela osuška hlásící "ZABRÁNO". I v průběhu dne byla až polovina lehátek prázdných, jen s osuškou. A my neměli kam na hodinku sednout… Opět srovnám s Dominikánou. Tam byla spíše německá a severoamerická klientela. Takové zvyky rozhodně neměla!
Ráno byl také první sraz s delegátkou Čedoku. Mj. nám ukázala pestrou nabídku možných výletů. Vzhledem k tomu, že z hotelu a okolí jsem nadšen moc nebyl, preferoval jsem co nejdříve někam vyrazit na výlet. A protože máme rádi přírodu, nebylo těžké vybrat. Hned následující den jsme měli vyrazit na ostrov Crissis a o den později na soutěsku Samaria. Celkově nás oba výlety vyšla na cca 200 euro.
Kréta
- bude obrazek -
Kréta je největší řecký ostrov a pátý největší ve Středozemním moři. Je rozdělena na 4 kraje. Na západě je to Chania se stejnojmenným hlavním městem. I středozápadní Rethymno nese jméno města. Nejinak je tomu i u středovýchodního Heraklionu. Až východní kraj Lassithi má hlavní město jiné - Agios Nikolaios.
Výlet na Chrisi
Ráno v 7:15 jsme již na smluveném místě nedaleko od hotelu čekali na zájezdový autobus. Ten dorazil přesně. Nasedli jsme a jeli jsme směrem na východ skrze město Agios Nikolaios až k místu, kde je Kréta nejužší. Projeli jsme tento vosí pas až do městečka Ierapetra, ležícího na pobřeží Lybijského moře. Tady jsme nastoupili na trajekt mířící na ostrůvek Chrisi. Asi po hodině jsme dorazili do přístavu v jižní části neobydleného ostrova. Horko, hlad a žízeň nás vehnali do jediné taverny na ostrově. Po malém občerstvení jsme se vydali na průzkum. Na ostrůvku (má jen asi 5 km čtverečních) je unikátní cedrový les. Na severní pobřeží jsme skrze ostrov šli pouhých 5-10 minut. Zde byly nádherné pláže s téměř bílým pískem a tyrkysovou čistou vodou. A opět i slunečníky s lehátky za poplatek. Bohužel Řekové pouze inkasují, ale aby uklidili odpadky po ostrově, to je nenapadne… Nějaký čas jsme se koupali a opalovali. Poté jsme prošli část severního pobřeží a vydali se zpátky k přístavu. V křovinách na ostrově jsem zažil až neskutečně hlasitý "cvrkot" tisíců cikád. Horkem unaveni, vrátili jsme se zpět do přístavní taverny na malé občerstvení a velký odpočinek. A poté už následoval návrat domů…
Soutěska Samaria
Na tento výlet se vstávalo krutě brzy. Už v 5 hodin byl odjezd autobusu. Z našeho hotelu jsme tam byli sami. Tentokrát se jelo na druhou stranu. Na západ k Rethymnu a Chanii. Poblíž Chanie zamířil autobus směrem na jih. V 9 hodin jsme podruhé zastavili na krátký odpočinek pod pohořím Lefka Ori. Zde se krajina oproti východně položenému Gouves výrazně lišila. Bylo zde mnohem více zeleně. Zatímco východ Kréty je poměrně kamenitý a suchý, západ je pro zemědělství mnohem vhodnější. V Gouves rostly snad jen olivovníky, tady jsme viděli sady pomerančů i políčka. Autobus se vydal směrem do hor. Klikaté cesty, ostré zatáčky a prudké srázy mi leckde braly dech. Zde v horách ještě žijí lidé "po svém", přežívá zde i krevní msta. Za půl hodiny dorazil autobus na náhorní plošinu, kde cesta končila. A zde začínala dlouhá cesta skrze soutěsku až k moři. Ve výšce 1250 m.n.m. a cíl byl 16 km daleko u moře…
Nejhorší je první úsek. Prakticky se jedná o prudký sestup po úzkých cestách na okraji skály do doliny. Myslím, že je snazší jít do kopce, než prudký kopec scházet. Většina cesty je ve stínu, přesto je značné horko. Naštěstí poměrně často lze doplnit chladnou vodu z pramene. I tak tuto cestu nedoporučují pro slabší jedince a děti mladší 15 let. Daleko před cílem jsem pochopil proč. Neustále je kolem vás krásná příroda. Náročná je však chůze - cesta je tvořena kamením. Zhruba v půli cesty začne pravá soutěska. Vysoké skály se svírají nad vámi. V nejužším bodě je průchod jen 3.5m. Dno je vyschlé koryto řeky. V zimě je zde až 2 metry sněhu, na jaře divoká řeka. Nohy už vypovídají poslušnost a pochod do Prčic jeví se být příjemnou procházkou. I tak však vnímám krásu tohoto přírodního skvostu. Ještě pár kilometrů a je tu konec. Bistro nabízející čerstvě vymačkanou šťávu z pomerančů. Půllitr freshe jen zasyčí! Poslední 2-3 kilometry a jsme na pobřeží. Sundám oblečení a skáču do moře. Obrovská úleva! Pak sprcha se sladkou vodou a jdeme k přístavu. Odsud vede jen cesta po moři. S oázou v poušti lze srovnat vesnici, která tu stojí. Na ploše velikosti fotbalového hřiště snad 15 restaurací, minimarket, ubytování, vzrostlé stromy - ráj! Dali jsme si oběd a pak jsme si sedli do stínu moruše. Čekání na trajekt jsme krátili odpočinkem a popíjením pití z minimarketu. V šest připlouvá trajekt a za hodinu a půl už sedíme v autobuse. V Gouves jsme ve 23 hodin.
Zbytek pobytu
Další dny jsme skoro nemohli chodit. Namožené nohy krutě bolely. Polehávali jsme u bazénu, když jsme našli volná lehátka, nebo na pokoji. Při jedné večerní procházce jsme došli až do centra Gouves. Zde již byl rušný život. Mnoho restaurací a obchodů. Párkrát jsem si tu dal výborný pita gyros. A litoval jsem zaplaceného AI v hotelu. Jídlo v restauracích bylo mnohem, mnohem lepší…
Ani jsem nesmutnil, když nadešel čas odjezdu. Za pár hodin jsme vystupovali v chladné a deštivé Praze. Ale doma…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama