Podruhé ve Flaemingu

2. července 2007 v 12:16 | Márty |  Zápisky z cest
Pátek ráno
Zájezd do německé oblasti Flaeming na jednu z nejlepších evropských stezek pro inline bruslení začal v pátek brzy ráno nepříjemným vstáváním. Protože jsem si balil věci s sebou až do půl jedné, spal jsem pouhé 4 hodiny a to, jistě uznáte, není mnoho. Ve druhém vagónu metra na Radlické cca v 5:10, kam jsme s Danou přistupovali, už jel Ivo se Slávkem. Za další půlhodinu už jsme vystupovali na Černém mostě, kam po chvíli dorazil i Dejv a Monika. Čekalo nás zde překvapení v podobě autobusu zaplněného jen z cca 60%. To mělo výhodu v komfortnější cestě, každý jsme zabrali jedno dvousedadlo. Krátce po výjezdu většina osazenstva usnula. První zastávka byla v Roudnici nad Labem, kde přistoupila dvojice dalších bruslařů. Další zastávkou byl hraniční přechod do Německa, následovala pauza u dálničního odpočívadlo a těsně před cílem i zastávka u supermarketů PLUS a REWE. Poté jsme již konečně dorazili do kempu.
Chvíli dalo práci najít v borovém lesíku rovné místo pro postavení stanu, ale nakonec se podařilo a za pár minut už byly všechny stany postavené. Ke každému stanu jsme "nafasovali" číslo, klíč od umývárek a WC a každý také dva žetony do sprchy. Po převlečení se do sportovních úborů jsme opět nastoupili do autobusu a vyrazili směr Langenlipsdorf.
1. etapa
Langenlipsdorf byl startem páteční etapy. Celá skupina s bruslemi na nohách se na začátku stezky seskupila a instruktor Petr začal s prvními bloky rychlokurzu ježdění. Na úvod to nejdůležitější - brzdění! Po asi 15 minutovém tréninku jsme vyjeli. Stejně jako před rokem jsme si užívali dokonale hladký asfalt a kilometry utíkaly. Projížděli jsme lesem, loukami, vesnicemi (Körbitz, Welsickendorf, Wiepersdorf, Hohenseefeld, Ihlow, Niendorf, Dahme) rovinatou krajinou, kterou jsme znali z loňské cesty. A stejně jako loni jsme ve stejné hospodě vypili první Radler. Pouze dvě věci byly letos jiné. První - chladné, občas i deštivé počasí. Na koupání nebylo ani pomyšlení! Ta dobrá - zcela nová stezka z Dahme skrz les přímo do kempu Körba! Nebylo tak nutné čekat u autobusu až dorazí zbytek skupiny. Celkem jsme ujeli cca 33 km.
Následovala individuální večeře. Někdo si dopřával krevety a Schwarzwaldskou šunku, další paštiku, já s Danou vařil maďarský guláš z konzervy s kolínky. Ale spokojen byl každý. Ne tak dobré už bylo sprchování se. Žeton slibující 3 minuty teplé sprchy zklamal. Někomu bojler sice zafungoval, mnozí se teplé vody dočkali až v samotném závěru očisty. Zbytek večerního programu se odehrál na terase místního kiosku. Vítězem večerní nabídky se stala konvička kávy za 1.10 eura. Vystačila cca na 2-3 šálky a v ceně byla i velká porce smetany a cukru. Později se ukázala i nevýhoda - někteří měli problém usnout… Po té co kiosek zavřel, pilo se víno ze supermarketu. Na výběr byla láhev červeného (to moc nemusím) a dvě sedmičky bílého Rýnského (pozdní sběr s přívlastkem za 1.39 euro). A pak se šlo spát.
Sobota ráno
Ráno v 9:15 byl odjezd na druhou etapu. Proto jsme včas vstali, abychom se dostatečně nasnídali. Měli jsme z recepce objednané čerstvé housky (a 0.20 euro), k tomu nakoupené delikátní německé sýry a uzeniny. Následovala další cesta autobusem na trasu.
2. etapa
Sobotní etapa začínala v Hohengörsdorfu a cílem bylo projet většinu maratónského okruhu RK4. Počasí tento den bylo nejošklivější, několikrát i vydatně pršelo. Vyjeli jsme směr Fröhden, Markendorf, Werder až do Zinny. Zde se okruh RK4 napojoval na malý okruh RK3 a bylo možné vybrat si kratší (jižní), nebo delší (severní) variantu. Já, Ivo a někteří další se rozhodli pro severní. Sraz obou skupin byl cca 0.5 km před koncem jižní trasy v bistru pro cyklisty a bruslaře. Zde bylo možné dobře a levně poobědvat. Sám jsem si dal velký karbanátek s bramborovým salátem a oblohou, k pití velký Radler. Vše za 5.05 euro. Porce byla víc než slušná a spokojen jsem byl i po chuťové stránce. Po odpočinku jsme pokračovali na Neues Lager okolo míst, kde kdysi tábořila spřátelené ruská vojska. Dodnes jsou zde obludné chátrající stavby, rozvaliny a cedule se zákazem vstupu do nebezpečných objektů. Mírně zvlněným terénem jsme pokračovali do Dennewitz. Tady jsme já, Ivo a Dejv zajeli do restaurace, kterou jsme znali z loňska. Ostatní dále pokračovali po trase. Hospoda se ukázala jako dobrá volba - v poklidu jsme přečkali asi největší liják víkendu v teplu u sklenice s Adlerem, zatímco ostatní zmokli. Po dešti jsme okolo historického větrného mlýnu jeli za ostatními k cíli naší etapy do Oehny. Větší část skupiny jsme našli cca 2 km před cílem v zahradním mini občerstvení. Majitel vytáhl všech svých sedm hrníčků na kávu o které jsme se dělily. Zřejmě tak velkou návštěvu u svého stánku nikdy neměl. Poté, co jsme několik káv zaplatili, chodil majitel s konvicí a zdarma a s úsměvem kávu dále doléval. Dal jsem si napůl se Slávkem buřta a koupil jsem si láhev dobře vychlazené koly. V pohodě jsme dojeli zbytek trasy k autobusu, který parkoval nedaleko koupaliště u Oehny. Loni jsme se zde koupali, letos bylo bohužel zavřeno… Čekání na zbylé bruslaře jsme krátili výukou různých triků s pomocí instruktora Petra. Celkem jsme ujeli cca 34 km.
Následoval nástup do autobusu a cesta do kempu. Díky Dejvovi se povedlo zajistit pauzu na nákup u supermarketů. Doplnili jsme vína, krevety, sladkosti, uzeniny atd. a dojeli do kempu. Opět došlo na onu úžasnou sprchu, večeři (já pro změnu maďarský guláš s vřeteny) a posezení u kiosku. A protože krom tlachání a popíjení nebylo co dělat, šlo se brzy spát.
Neděle ráno
Brzy ráno jsem se probudil s malou potřebou. Vylezl jsem ze stanu a uslyšel mohutné dvojhlasné chrápání. Nebyl to kupodivu Dejv ani Slávek, ale nedaleko tábořící motorkáři. Ani nevím co mohlo být hlasitější. Zda jejich motorky, nebo oni… Po poslední snídani došlo na balení stanů a naložení všech věcí do autobusu. Po nástupu jsme vyjeli na poslední úsek Flaeming skate.
3. etapa
Nedělní etapa začala v Liessenu. Krátké stoupání a prudký sjezd se dvěmi ostrými zatáčkami prověřil již dobré manévrovací schopnosti. Následovala příjemná dlouhá cesta lesem až do Holbecku. Odtud jsme jeli do vesnice Gottow, kde se Dana s Monikou rozhodli vykoupat v jezírku. V neděli bylo teplé a celkem příjemné počasí. Já a většina dalších jsme bez zastávky pokračovali do Luckenwalde do vyhlášené cukrárny. Po několika kilometrech jsme dojeli na okraj města, kde byla stezka zhotovena ze zámkové dlažby. Pro cyklisty žádný problém, pro bruslaře ale nic úžasného. Raději jsme místy riskli jízdu po silnici. Nejhorším úsekem pak bylo cca 50 metrů kočičích hlav přímo v centru. Pak již opět asfalt a deskové dlažba. V samotném centru města se nacházela jedna z hlavních atrakcí etapy - cukrárna Jannys nabízející zmrzlinové poháry (3-5 euro/dle typu), šejky, kávu, atd. Já zvolil výbornou zmrzlinu s čerstvým ovocem. Následoval odpočinek před závěrečnou polovinou etapy. Kousek za náměstím jsme se opět napojili na stezku a kolem dalšího zavřené koupaliště (kde jsme se loni také koupali) jeli na Kolzenburg a dále na Jänickendorf . Tam nás měli čekat výborné stejky a tak jsme minuli zcela zaplněnou velkou, lákavou restauraci na trase. Velká chyba!!! Slibovaný "steak house" byl jen malý kiosek, kde navíc ten den měli jen pivo a limo. Na nic jsem nečekal a spolu s Ivem jsem vyrazil k Holbecku. Zde měl stát náš autobus. Plánovali jsme, že se u něj převlékneme a v nedalekém rybníčku se vykoupeme. Cestou jsme však potkali řidiče autobusu, který podlehl iluzi slibovaných stejků a užil si 5 km zbytečného pochodu (+ dalších 5 km zpátky…). Tak jsme jeli k rybníčku rovnou. Sundali jsme brusle a zkusili vodu. Teplá moc nebyla a navíc smrděla bahnem, celý rybník byl obrostlý rákosem a lekníny. Rychle jsem spláchl pot a vylezl na břeh osušit se. Dojeli jsme zpátky k autobusu. To už zde byl řidič i někteří bruslaři. Převlékl jsem se do čistého a šel s většinou na terásku místní malé restaurace něco pojíst. Užili jsme si dlouhé čekání na ne zrovna levné jídlo (7-9 euro), které navíc ani nebylo nikterak úžasné. Snad na vteřinu přesně v čas odjezdu Slávek jako poslední dojedl, zaplatili jsme a pospíchali k autobusu. Celkem jsme v neděli ujeli cca 34 km.
Cesta zpátky byla výrazně rychlejší, před desátou jsme byli v Praze na Černém mostě a pak už jen metro a autobus, horká koupel ve vaně, malá večeře a postel...
Rekapitulace
Najezdili jsme odhadem okolo 100 km za tři dny. Vždy takřka shodně dlouhé etapy. Povrch pro jízdu na bruslích je na Flaeming skate mimořádně kvalitní, dobře se bruslí, nebrousí tolik kolečka. I rovinatý terén je zcela vyhovující. Po sportovní stránce jsem byl spokojen! Počasí moc nepřálo, chybělo koupání na místních pěkných koupalištích. Z gastronomického hlediska nezklamala cukrárna v Luckenwalde, bistro s karbanátky u Jüterbogu a supermarket PLUS v Dahme. Vysloveně zklamal "steak house"! Ubytování pod stanem v kempu Körba bych nahradil penzionem či hostelem, nebo alespoň kvalitnějším kempem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama